Cena za krásu - část druhá

...Udělalo se mi špatně. Prsty mi sjely do krku. Musela jsem...Voda, krev, nic víc. Proklínám se za to, jaká jsem, ale nemůžu, nemůžu dál. Čtyřicet dva. To je o tři míň než před tejdnem. Sakra. Všude to slyším, všude to vidim. Reklamy, bannery, ale já přece nemůžu skončit jako ty potrhlý blbý holky ze základky. Jsem chytrá, moc chytrá. Naděje naší rodiny. Pudu na vejšku, udělám si kariéru. Budu slavná! Slavná, ale zlá. Zlá k sobě, ke svýmu tělu. Jsem to já a jáse znám. Nadávám si, nenávidim se, ale jsem to já. Já, ta hříšnice bez božího odpuštění. Ale nejkrásnější ze třídy. Nejlíp hubená, nejlíp fanatická. Všichni o tom jen sní, ale já taková jsem. Jsem jiná, vyjímečná. Ale úplně jinak, než sem kdy chtěla. Za svou vyjímečnost se miluju a proklínám. Tohle všechno se mi honilo hlavou cestou na autobus. Je to půl kiláku. Musela jsem se pětkrát zastavit. Bylo mi zima, klepla jsem se. Nemohla jsem popadnout dech...

Konečně ve škole. V tý zatraceně úchylný třídě. A až zazvoní, budu to zase já. Já ta, která bude všechno vědět, všechno bude mít připravený. Já nejsem jen obyčejná blbá holka, která se nenávidí. Takovejch je tu plno, ne? Já jsem jiná, úplně jiná. Ale špatně jiná. Všechno co dělám, všechno je špatně. Ale to, co jsem udělala teď, to bylo ze všeho nejhorší...