Lacinota běžného života

06.02.2009 16:32

Běžný život milujeme. Běžný život nenávidíme, a přesto se k němu upínáme ve chvílích nejtěžších. Já ho nenávidím. Nenávidím, a přesto vždy když shlédnu lacinotu nevšedního pozlátka, argumentuji životem běžným, životem krásným, životem nezajímavým, životem prožívaným. Nikoli povrchním. Každý z nás se s tím setkal - filmy, knihy, seriály...Dramata, scenérie, úklady, nemožnosti...Je kouzlo žít život bez těchto fantastických a v reálném světě velmi velmi ojedinělých prvků našeho bytí? Nebo je to hloupost, nezajímavá hloupost a mrhání té hrstky času, se kterou disponujeme jen neuvěřitelnou miniaturu času? Je na nás, jaký život si vybereme, ale i ten, co si nevybereme můžeme žít. Žít jako odpočítávání hloupých, zbytečných sekund do konce. Nebo se zastavit, vyhodit hodiny, ty zrádce a nechtěné pány našeho života, a být zvířetem, které žije, ne člověkem, který počtá. To dnes dokáže málokdo, a i když chce, nemůže. Toužit je naše vlastnost, vlastnost laciného, běžného i neskutečného bytí. Bytí, které je jen v hlavách hlupáků, se promítne do hloupého vnímání bytostí, a lidé nežijí svůj nudný, laciný, hloupý život plný samozřejmostí, ale život hrdiny z hlavy hlupákovy. Toho, který nejí, nespí pro bolest. Umírá i zabíjí. Žije i nežije a nevidí ani neslyší o klidu. O kouzelném klidu, který svádí, ubíjí, zatracuje, zrazuje, mrhá. Takto promrhal mnoho bláznů, kterí vyměnili tajuplný, nereálný a idealistický život pronásledovaného tygra za obyčejného človíčka bez vtipu, bez vzrušení, bez emocí...